ALE ...

Tyto fotky vznikly před časem, jednu neděli u ohrady ovcí.

 Na místě, které je pro mne vždy terapií. Na místě, které dokáže divy…

Den po této neděli nastupoval můj muž do nemocnice na operaci.

Nemusela bych to zde vůbec psát, ale …

Až na jedno podstatné slovíčko ALE…

Často má toto slovíčko, spojka ALE význam výmluvy, odporu, vysvětlení.

Jak píši v jedné mé knize:

dokud v našich životech bude slovíčko ALE, 

bude stále méně vůle …

Často veřejně i soukromě mému muži děkuji.

Nemá to rád, já to však cítím, že mu to sdělit chci,

 tak to dělám. 

Je svatá pravda, že si všechno člověk uvědomí v momentech,

 kdy to ztratí anebo ztrácí.

V momentech, kdy to nemá.

Je to stejné ve všem. 

Ve vztahu, ve zdraví, v práci, ve financích i v lásce.

Prostě ve všem.

Jsem moc ráda, že můj muž je v pořádku a jsme si oporou.

Týden bez něho mi dal mnohé…

A právě o tom byly mé myšlenky u ohrady ovcí. 

O tom, jak málo lidé sdělují své myšlenky, potřeby, skutečnosti, 

pravdy, pocity a touhy...

Pak mizí zájem a vzniká nezájem…

Podobná nálada vládne i společností, neboť vládne ALE ...

U ohrady ovcí jsem vzpomínala i na mé velké děti.

Zmizely ve víru života. Jdou svojí cestou života …

Tento blog již více jak dva roky neprovází jejich fotky,

naše společné chvíle života. 

Velmi a věřte, že velmi, mne to mrzí. 

A nejde jen o dny, kdy je člověk na všechno sám 

a nemá sílu ani vložit do kamen těžké poleno, 

neboť s vývodem bokem je člověk vážně v mnoha věcech omezený,

 ale jde o komunikaci, o společnou řeč…o slova bez ALE.

Mnohá má slova i zprávy spadly do černé díry nekonečna….

A přitom jsme tu na tomto světě tak krátce...

Tento blog byl vždy prostorem mého srdce 

a ráda bych, aby tomu tak bylo pořád.

Proto má slova, mé pocity, mé kroky, vše co tvořím a dělám…

Vždy se snažím, aby vše vycházelo ze srdce…

Je to stejné jako s koníčky v životě.

 Bylo období, když jsem vyšívala křížkovým stehem…

Dnes mám hodně dioptrií na dálku i na blízko…

/daň léčby po chemoterapiích/ i přibývající věk.

Dnes by bylo vyšívání jakýmkoliv stehem pro mě obětí.

Dnes fotím a píšu .... a píši tento blog…

Je to kus mého srdce a dnes i života, 

které otevírám vám…

Možná přijde den, kdy objevím jiná životní naplnění, 

možná tento blog bude jiný, 

ale vždy bubu usilovat o to, aby měl můj rukopis 

a byl psaný mým srdcem…

Je toho hodně, co mě napadalo u ohrady ovcí,

 kam tak moc ráda jezdím.

 Zatímco, jsem fotila Kačku a ovečky …

hlavou mi létalo moře myšlenek a vzpomínek, jako pírka vzduchem.

Peťan se starým farmářem probírali moře věcí …

Klábosili a já byla ráda, že jsme právě tady a teď…

S pocitem vděčnosti, radosti bez jakéhokoliv ALE….

Přeji vám provoněné dny láskou

a nechť vás tento prostor mého srdce těší …

Věrka