Pod kaštany po roce ...

Je tomu právě rok, co jsem zde psala článek

Pod kaštany

Asi mě k těmto slovům evokovalo to, že jsem v neděli fotila děti u nás  V Nebi …jak se honí s drakem a vzpomínala jsem na všechny ty podzimní drakiády…

Na to, jak jsem jako malá holka toužila mít vystřelovacího parašutistu. 

A toho dne jsem se dočkala. Byla jsem tak přešťastná, že mám plastového panáčka, který letí skoro do nebe…

♥

A já v tom Nebi dnes s pokorou na ty dny vzpomínám.

Na všechny ty draky, co jsem si nesla hrdě z papíráku, co stával na konci Panské ulice,

 na rohu vedle lékárny u Bílého lva.. Tak krásně to v rohové  narpě vonělo. Všemi barvami, papíry, tvořením …dodnes tu vůni miluji. Dodnes ráda tvořím. Drak s oranžovými tvářemi se na mě smál z vrchního regálu ….čekal na mě….

♥

Tak, jako čekám nebo spíš věřím, že mé dospělé děti dojdou k poznání …pochopí, že není možné, zavřít dveře za lidmi, co je vychovávali. Co jim dali lásku, vzdělání, komfort všedních i nevšedních dní, vzpomínky i sebe…

Ač mi moje máma odpovídá slovy:

 „to je život“…já odpovídám …“ nemyslím si. Spíše sobeckost … možná i neslušnost. Na každý pád neúcta. Neúcta k mámě, která naštěstí přežila rakovinu. Neúcta k tátovi, který jim dal vše ... “

A zavírám oči a vidím všechny ty draky … a i přes zavřená víčka se na svět klube slza.

Slza poznání …že i za největší láskou, se může ukrývat bolest.

Nechávám ji po sobě plynout, jako voda po kameni….Jak mi řekl můj anděl ve snu.

Otvírám oči, utírám si je a vidím krásu všech krás…

Carolinka s kamarádkami ke mně běží a volají:

„ mamíííí …dívéééj …letíííí…“

Odlétá bolavá myšlenka a vidím radost. Dětskou radost, která se dotýká až do morku kosti.

Radost obyčejného dne

 ♥

Ne všechny přání mohou být splněna…i to mi pošeptal anděl mého snu.

O to víc je dobré vnímat ty, která ani netušíme, že jsou. 

Že by nás potěšila, obohatila, přinesla krásný den.

♥

Nemá smysl asi pouštět po tváři slzy bolesti, za činy jiných.

Tak, jako nemá smysl truchlit nad draky,  které odnesl vítr …smáčel déšť a vzal čas…

Je tu dnešní den

A já vidím  třepotat se jednoho draka v blankytu nebe krásného dne…

Všem přeji jasné nebe nad hlavou a jasnou mysl…

♥

Věrka

♥

Okno radosti ...

Minulý týden byl hodně plný … silný …emotivní …krásný … důležitý.

A to nejen pro mě.

Vydala jsem Mámin kalendář 2018 – každý den je dar

 Doslova ještě mokrý jsme ho stihli s panem Laďou Kerndlem, člověk s velkým srdcem,  před svátkem pokřtít.

♥

Tato křest pro mne moc znamenala. Nejen, že to beru jako jistou liturgii. 

V tento den, jsem měla možnost na onkologickém semináři stát před publikem a hovořit o naději, víře, lásce…o tom, proč píši knihy s duší … 

Vyslovit mé motto, že každý den je dar…

V sále bylo tak silné ticho, že jsem slyšela i svůj tep srdce. 

Pokládala jsem jednu modrou knihu za druhou na pódium, jak jsem je představovala. 

Stála jsem tam, jako maják v moři. Jako malá holka na školním stupínku. Bez papíru v ruce, itineráře, konceptu… vedlo mě srdce. 

♥

A já cítila, že mě vede správnou cestou… vstříc k lidským srdcím.

 Plná únavy i potěšení jsme odjeli do našeho Nebe.

Vrátil se mi opět bumerang do mých rukou.

Za chvíli, kterou jsem mnohým na křtu kalendáře dala, obyčejným vyprávěním, příběhem, radostí, sdílením a  sdělením, že každý den je dar …

Vrátila se mi také radost

 V ten moment jsem si vybavila scénu z filmu Želary, kdy Joza udělal Hanulce novou podlahu. Jak se jí dotýkala a prožívala nekonečné štěstí.

♥

Takové jsem prožívala  já, když můj Peťan udělal v našem Nebi okno. Obyčejné okno …a po mé tváři stekla slza štěstí a radosti.

Cítila jsem, jak silný náboj této emoce jménem radost,  mnou prostupuje...

Slíbila jsem před lety, že tento pohled jednou vyfotím z okna.

 Je tu

pohled  z okna ...slíbila jsem vám ho ...

 Ještě u nás V nebi není kuchyň, přesto zde ráda vařím.  

Nemáme zde ani postel, přesto zde moc rádi spíme. 

Nemáme ani židli, sedíme na lavice z prken.

Nemáme světlo, přesto nám tma nevadí.

Nemáme toho spousty, ale máme sebe navzájem. 

A to, co si vzájemně snažíme dát … má velký rozměr a smysl.

♥

Ač jsme na vše úplně sami … dokážeme si najít i čas na cestu do lesa.

Na houby … já na focení… 

Kačka na pouštění draka s kamarádkami …dokonce i na jeho udělání.

Na sousedské popovídání. Jak říká náš soused „ na pohárek.“

♥

Na krásy života … protože ony tu i přes všechnu dřinu, námahu, bolesti, slzy a trápení, vážně jsou.

♥

Přeji všem krásné dny babího léta

Věrka

♥

Mámin kalendář 2018 - každý den je dar

Když jsem vytvořila první kalendář – každý den je dar …

psal se rok 2015 a já jsem se zatajeným dechem psala na titulní stranu rok 2016.

V duchu jsem si říkala, co mi ta šestka na konci letopočtu asi přinese…

Přiznám se vám, že stejný pocit mám pokaždé, když chystám další kalendář pro rok následující. Dříve jsem si neuvědomovala jak cenné je zdraví, křehké štěstí a vzácná láska než mě život zastavil.

Proto do mých kalendářů vnáším prosté životní děje.

Jsou tak cenné … jsou tak vzácné

neboť

Každý den je dar …

♥

Miluji všechna roční období …

♥

Vzpomínám si na léta, kdy jsem upřednostňovala jedno před druhým.

Každý den je dar …ať prší, svítí slunce do úmoru nebo mrzne, až praští.

A tu obyčejnou, titěrnou krásu, co nemá rozměru vám nabízím v mých kalendářích.

Zastavení, třeba pohledem, v tom dnešním uspěchaném světě.

Slíbila jsem tenkrát sobě i síle nebeských dálek, že budu velebit každičký den na tomto světě … Za druhou šanci na život.

Děkuji za ni.

Snažím se  … a tak třetí Mámin kalendář – každý den je dar

je pro vás ZDE  

♥

Věrka

♥

Měla jsem sen ...

Přilétl ke mně anděl, přisedl si, houpal nohama … jen se mi díval do očí.

„Zeptej se mě na co chceš. Zkusím Ti odpovědět.“

Tiše jsem žasla a polkla překvapením.

♥

„Jsi skutečný anděl?“

„Jsem Tvůj anděl strážný …znám Tě od první chvíle na tomto světě.

Od chvíle, kdy jsi uprostřed mrazivé noci přišla na svět. Přes Tvé první kroky, o kterých si po letech psala v knize Máma. Vím, proč se ta modrá knížka tak jmenuje.

 I ty to tušíš podvědomě. Znám i Tvé sny a touhy…Já jsem tu na blízku a snažím se Tě vést životní cestou tak, aby Tvá cesta byla šťastná. Od toho jsme tu my, andělé strážní. Znám i Tvé bolesti od těch maličkých až po ty obrovské…“

„Anděli, pak znáš i otázku na kterou se chci zeptat?“

„Nejsi špatná máma, jak si myslíš. To je odpověď na Tvoji otázku.“

Nadechla jsem se a chtěla andělovi říci pocit mého srdce.

Položil mi prst na má ústa a řekla tiše … pssst.

Každá bolest odpluje a přebolí…Vím, že když jsi dopsala knihu Máma moc jsi onemocněla. Stál jsem při Tobě a zavolal o pomoc i další andělé. A vzpomínáš na Tvé poslední slovo v den operace  než Tě uspali ?“

„Ano. Řekla jsem DĚKUJI …“

„Ty jsi poděkovala za všechny ty bolesti, které vyústily v nemoc. Ty jsi děkovala za všechno. Učila jsi to své děti, učíš to i děti v pohádkové knize…Vím, že od Tvých dospělých dětí to slovo neslyšíš. Dokonce své dospělé děti ani nevidíš, dlouho jsi je neviděla…. Vím, bolí Tě to, že na Tebe zapomněly, že mají "své" životy …Jejich nezájem.

Všechna Tvá síla, energie a láska, kterou jsi jim ze sebe dala…máš pocit, že to bylo zbytečné, marné … a že jsi špatná máma?

Ne, nejsi. Tak moc jsi svým dětem dávala, celý svět se točil kolem nich, že jsi zapomněla na sebe. I to Ti nemoc přišla říci. Ty dnes už vidíš samu sebe, umíš se sebou hovořit, mít se ráda, udělat si na sebe čas… Umíš si udělat radost … A Tvé priority jsou jiné. Ty jsi jiná.

Proto jsou tu dnes Tvé úvahy, že jsi asi špatná máma.

Ne nejsi.

Dala jsi dětem všechno….  

Tak za to všechno jsem přilétl do Tvého snu, abych Ti řekl DĚKUJI.

Za tu sílu, energii a lásku …

 ♥

 Nečekej naplnění všech svých snů a tužeb. Nech život plynout a bolest, nechť po Tobě sjede, jako voda po kameni. Až se probudíš, otevři oči. Vedle Tebe se probouzí Tvůj muž, Tvá malá dcerka a světlo nového dne…

Tolik, tolik to znamená.

♥

Uprostřed noci, uprostřed jednoho snu, jsem utřel Tvou poslední bolavou slzu, pofoukal duši a vyslovil andělské děkuji.

Protože žádné mámy by neměly prožívat takové bolesti a trápení .“

(fota zdroj net)

Ucítila jsem teplé vlnění vzduchu, jakoby tu před chvílí někdo byl…Někdo se mnou mluvil …Otevřela jsem oči. Můj muž a malá Carolinka spali. Venku se klubal nový den a já cítila, zvláštní pocit klidu a míru  …

Poklidné dny vám všem

♥

Věrka

Kalendář ...

 Včera časně z rána jsem udělala poslední tečku za rozdělanou prací

Mámina kalendáře 2018 – každý den je dar

Kalendář míří do finále

♥

 Práce mě moc bavila, neboť jsem pro tento kalendář zachycovala objektivem fotoaparátu záběry po celý rok.

A co bylo objektem?

Úplně obyčejné jablíčko.

♥

Životní koloběh, který se promítá v roce mi jej hodně připomíná.

Pupeny na jabloni zkřehlé mrazy … květ, který se díky síle slunce tvoří doslova před očima.

Plod,  který zraje, mění barvy a dozrává.

Padá k zemi a nastává sklizeň.

Některá jablka na zem spadlá spálí mráz.

Zůstávají jadýrka, která opět dokážou v zemi zázrak.

Nový zrod… Nová jabloň a nový sad …

Koloběh cyklu se uzavírá.

Tento kalendář voní a chutná všemi barvami.

Čekají ho ještě grafické úpravy a je připraven k vydání.

Obsahuje pranostiky i prosté děje, které životní běh roku nabízí.

Snažila jsem se i o milé texty i fotografie

♥

Práce jak na kalendáři, tak i na knize byla velmi náročná.

Po všech stránkách.

Ale ta radost z vašich recenzí, komentářů, emailů a vzkazů … to je pro mě ta síla, která mi pomáhá a žene vpřed.

Díky ní jsou tu knihy a kalendáře s duší

Děkuji za ni

♥

PS: fotky ilustrativní – záběry z focení pro kalendář

vaše Věrka

♥

Recept na nedělní oběd ...

Dnes přicházím s receptem na chutný oběd.

Kuře s pórkovou omáčkou

Tento recept jsem získala od Alenky – modrý kvítek, které jsem začátkem léta poslala v knize Máma vylisovaný květ chrpy. Líbil se jí příspěvek o chrpách, které mi natrhal můj táta. Tak jsem tu radost poslala dál. Na oplátku mi přišel dopis rukou psaný a v něm tento recept.

Je vyzkoušen a testován na rodině. Chutná báječně.

Doporučujeme

♥

Neumím vařit, péct ani žít dle návodu. Do všeho vnáším kus sebe, tak jsem trochu improvizovala. Přílohou měly být původně suky z kynutého těsta se škvarky.

Jak se to praví ve filmu Pelíšky? Dělala jsem vídeňský knedlík a vyšel mi z toho nok.

Na knedlíky jsem nechala vykynout klasicky těsto.  Vyválený plát těsta jsem potřela sádlem se škvarky, zamotala a uvařila. Nakrájela na pátky. To jsou v mém podání původní suky.

Na omáčku jsem zpěnila na másle pórek. Přidala na tenké proužky pokrájenou anglickou slaninu, zalila troškou vývaru. Po chvíli přidala smetanu, lžíci hořčice, sůl a jíšku z mouky. V troubě upekla na másle kuře. Po upečení jsem ho naporcované vložila do omáčky. 

A voilá … prima oběd je na světě

♥

Věrka

♥