Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

úterý 14. srpna 2018

Terapie Nebem ...



funguje a nezklame.

Může nás v životě zklamat cokoliv, ale vždy bychom měli najít cestu sami k sobě. 
Odpovědi, které hledáme, stejně nakonec přijdou z našeho nitra. Z našeho srdce.




Taková autoterapie…

Usínám u nás v Nebi a z postele oknem nad hlavou, pozoruji hvězdy.
Hledám pohledem tu, která bude padat k zemi, abych vyslovila přání.
Probouzím se a tím samým oknem děkuji osudu či Bohu za přání, 
která mi plní i bez padajících hvězd.

Žiji  … a každý den prožívám jako DAR …



Než jsem odjela do našeho Nebe, psala jsem slova o „Pírku“.

Když jsem psala tento příspěvek, byla jsem hodně zlomená.
Proto můj odjezd do Nebe, proto má terapie Nebem.




A právě zde mi došlo, že jsem vždy říkala a psala věci, které jsem cítila. 
Strach a nepochopitelné obavy, přesně ty samé, které jsem už kdysi dávno prožívala, se objevily. 
A jen terapie Nebem mi řekla, že úplně zbytečně.




V den, kdy ke mně přilétlo pírko, měla moje dcera Kristýnka svatbu.




 Ať se stalo, děje či stane v našich životech cokoliv, nic na světě nezmění to, že jsem máma a mé děti jsou děti. 
A jen naše srdce ví, co skutečně cítí. 
Jen naše mysl zná dny, které jsme žili.
Jako korálky na niti vidím dlouhou řádku dnů, kdy jsem děti vedla životem.





Tady v Nebi …

Brouzdala jsem loukami …
Procházela jsem lesními stezkami…
Seděla při západu slunce ve vysoké trávě…
Ležela a pozorovala hvězdy….

Rekapitulovala jsem celý život.





Viděla momenty od prvních chvil jejich početí, až dodnes.

Viděla malou krásnou, krátkovlasou holčičku, sedíc pod třešní jednoho dvorku, kde jsme kdysi bydleli, jak plánuje svoji svatbu, až vyroste.

„Mami, jakou máš ráda barvu?“

„Meruňkovou…“

„Až se jednou budu vdávat, budeš mít meruňkové šaty a budeme spolu pít kafe…“

Slyším ta slova, jako by to bylo včera…



V ten velký den jsem neměla, ani meruňkové šaty, ani jsem neviděla ty svatební, mé dcery.

Ani jsem neměla tušení o svatebním dnu.

Některé plány odplují kamsi do neznáma…

Asi to tak prostě má být…





I když nám v danou chvíli puká srdce, bolí duše a hledáme odpovědi na spousty otázek… Vidíme nit navlečených korálků, všedních i nevšedních dnů. 
Hledáme padající hvězdy a ve vzpomínkách vidíme tolik, tolik, tolik chvil …






A za těmi všemi okamžiky a chvílemi je moment,
kdy skrze nebe přiletí pírko.

To, které  přinese odpověď.
A skrze ni posílám a přeji moře lásky…









úterý 7. srpna 2018

Pírko ...




Minulý týden, byl to čtvrtek 2.srpna, jela jsem s Kačkou na písák.
Oknem mi do auta vletělo pírko. Velké, holubí pírko. Carolinka ho zachytila a obě jsme žasly, jaký, že to zázrak…
Sneslo se přímo na nás, za jízdy, z nebe.
Bylo to znamení…
Kde je peří, jsou i andělé…




Jakoby mi samo nebe říkalo, že stojí při mně…
Abych si některé zprávy a informace vůbec nezabírala. 
Abych nezapomínala na mé motto, každý den je dar …
A nenechala si jej nikým a ničím vzít…





Abych konečně pochopila, že některé věci prostě změnit nemohu a že jiné naopak jsou jen v mých rukou.
Abych konečně pochopila, že lidé jsou jako tvary. Obrousit hrany můžeme, ale tvar nezměníme. Kruh zůstane kruhem a čtverec čtvercem…
Abych dokázala naslouchat vnitřnímu hlasu a vnímala, co mi osud mezi řádky vypráví…




To pírko i mnohé odneslo…
Dnes už vím co …
Ponechala jsem si ho. Jako znamení, že na světě se neděje nic jen tak…
... a že vždy máme naslouchat hlasu svého srdce.
Přináší ty nejsprávnější odpovědi ...



Krásné dny 
Věrka

sobota 4. srpna 2018

Záchrana chrp ...



Některé momenty v nás zůstanou navěky.




Takovou chvíli jsem prožila s Kačkou v jeden podvečer.
Slunce zapadalo za horizont kopců. Procházely jsme se cestou k lesu podél pražců, kde moc ráda fotím. Na místě, kde jsem se učila chodit, jezdit na kole a honit s kluky.





Na tom samém místě, snad jako symbol na čisté dětství, každý rok nacházím chrpy.
Modré krásky plné naděje…




Chvíli ticha přerušil kombajn, který z nedalekého pole přejel cestu a měl namířeno směrem k našemu poli.

„Mamííí, on poseká chrpy…“ vyděšeně zvolala Kačka

„Už jsou seschlé. Držely tu sílou vůle…Za rok vykvetou zase…“

Mé ujištění a vysvětlení nestačilo.
Kačka se jala chrpy zachránit. Na okraji meze a pole trhala chrpy, pro jejich záchranu.
Kombajn zastavil … zatroubil a na Kačku řidič zamával.






Gesto. Malé holky a řidiče kombajnu.
Gesto, které budu cítit hodně dlouho …
Gesto, že život není konzumní …že není jen o zrnu a sklizni.
Gesto, že je i o záchraně modrých sic suchých květů, 
co mají v sobě barvu naděje.




A jednou, až z malé holky vyroste máma, bude třeba vyprávět svým dětem, jak jednoho letního podvečera, zachraňovala modré chrpy a řidič kombajnu s úsměvem čekal, až dobrý skutek bude naplněn.




Polní cestou nesla Kačka obří náruč seschlých chrp, které jsme přesto daly doma do té největší vázy, co máme.

A já ještě v ten večer viděla, v každém kvítku tu sílu, tu touhu … zachránit krásu na okraji pole.

Pocit naděje, že nic není marné.
Možná přesně ten stejný čin, jaký vidí u své mámy …





Krásné letní dny
Věrka




středa 1. srpna 2018

Půlka prázdnin ...



Probudila jsem se dnes do krásného letního dne, který půlí prázdniny.
 Původně jsem chtěla napsat krásná slova, vzpomínky, vložit fotky na téma "Půlka prázdnin..." 
I na téma původu mého svátku, který připadá na dnešní den.
Pak zazvonil pošťák a přinesl mi další dopis s pruhem.
Asi "dárek" od krále Jelimána...

Já usedla k počítači a sepsala článek. 
Vložila jsem ho na sociální síť facebooku 
a nyní ho vkládám i sem.


Králi Jelimáne, ty, co pocházíš z daleké země. Spíše ne-země. Protože tam, kde vládne zloba, nepochopení, nelidskost a dokonce nepomáhat těm, jež jim je třeba, to není země. To je spálená země, kde se nikomu a ničemu nelíbí. Pořád si myslíš, že když někdo „jen“ brblá, nesouhlasí, píše a nesmeká čepici, kterou nezmačká … dokonce pláče a jiný kleje, že se to tvé moci vůbec nedotýká. PLETEŠ SE!

Čím víc bude takových, co umí říci svůj názor a nesmekne před tebou, tím menší bude tvoje MOC! A tak píši Ti po ránu psaní. Stejně, jako jsi napsal psaní i ty mě. Kde mi odebíráš i podporu mobility, „logicky“ protože jsi mi vzal i průkaz ZTP, pro „ulehčení“ už tak mých náročných dnů…Nezapomněl jsi i na snížení invalidity a když jsem využila právo odvolací, postavil ses k tomu „čelem“, jako král Jelimán.

  Čtu slova LPK, ba co víc, dokonce to nazýváš rozhodnutím. Víš ty králi Jelimáne co znamená rozhodnutí? Původ slova je  ROZHODNÝ. Vím, nebude se ti to líbit, ale ty vůbec nejsi rozhodný. Ty se umíš jen schovávat za slovo legislativa a máš kouzelnou větu pro všechny zoufalé. Větu, že máme nárok se odvolat. Jenže já se odvolávala asi „milionkrát“ a pro má slova není pochopení. Ty víš proč! Protože jsem sepsala petici, bojuji s tvým štítem, kterému si říkáš systém. Všechno v tvé zemi má zvláštní slova a pojmenování. Já ti na to kašlu Jelimáne. Protože v mém slovníku jsou jiná pojmenování a výrazy. Třeba - úplně obyčejné ŠTĚSTÍ, že žiji. Sice s těžkým omezením, které ty vůbec nevidíš a dokonce jsi ho papírově škrtl. Asi ses inspiroval v zemi Lurd. Ale tam králi Jelimáne se zázraky dějí. Ty bereš všem i naději v ně…

 Proto jsem založila tvé další psaní s pruhem do šanonu, který právě nadepisuji svým slovem „VÝSMĚCH“, protože to tak cítím. Jó, ty se mě ptáš, co znamená CÍTÍM? No jo no…. To je, když otevřeš srdce…oči…a podáš ruku…
A pokud ji nepodáš ani ženě, co překonala smrtelnou nemoc, karcinom rekta v II. stádiu nemoci. Ženě, co má vývod bokem s dramatickými dopady na běžný život, pak nezbývá nic jiného než tě upřímně politovat.
Protože ty nejsi ani člověk, ani král, ty jsi úplně obyčejný Jelimán …

Věrka







úterý 31. července 2018

Koňský příběh ...



Koně v batohu jezdí všude s námi.




Nadešlo u nás období koní.


Po sbírkách zvířátek "Sylvanian families" přes prazvláštní postavičky LPS, které mi zkratkou vždy připomněly krále Jelimána, jsou tu koně.




Provází nás úplně všude, na všech našich cestách i necestách ...





Co mě na tom však velmi baví, je rozvíjení dětské fantazie.
Ráda se posadím a  zpovzdálí  poslouchám
 "koňské příběhy".





Jména už znám skoro všechna
 a někdy jsem i vtažena do děje.

"Mamíí pojď mi dělat Bělku..."

Tak jsem někdy Bělka. 
Jindy Hnědák co bojuje o život se včelami mezi spadanými hruškami ...




Rekvizit není nikdy dost. 
Zavděk přijde třeba svačina ...





Nekonečné "koňské příběhy" z parku, od vody, z vyschlých kaluží či z luk
nás prostě baví ...





A já jsem se zase trochu nechala unést vzpomínkami.
Na chvíle, kdy jsme jako děti sbíraly céčka 
a hrály s nimi a o ně čáru...




Na alba plná známek, které jsme mezi sebou vyměňovaly.
Známky s jakýmsi "hologramem" hvězdiček, ty se vyměňovali za celé aršíky.

Na sbírky obalů od žvýkaček, od sirek, od sýrů...
Sbíraly jsme snad všechno...



Mít tenkrát takovou Bělku ...

Byla by na ni fronta všech dětí z ulice ...




Každá doba nabízí dětem nějaké kouzlo.

Jsem moc ráda, že jsou ještě hračky a hry, které děti nadchnou víc než virtuální hry.





Zatím u Kačky nejvíc vede zamilovaný pár.
A když je chvíle čekání, třeba v autě, Kačka hned vyndává z batohu 
"koňský příběh" a hra začíná...




Hodně ji baví, že její nadšení a hru sdílím.
 Kamkoliv jedeme, "koňský příběh" jede s námi...




... přes překážky ...

... pojď si dát čerstvého obilíčka, čeká nás dlouhá cesta   ...

Tak to byl dnes jeden holčičí příběh 
koní a zamilovaného páru



Krásné léto na vlnách her

Věrka a Kačka


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...