Blog o životě ... vzpomínkách ... krásách světa

Velebeno slovem i fotografiemi

" každý den je dar ..."

úterý 14. srpna 2018

Terapie Nebem ...



funguje a nezklame.

Může nás v životě zklamat cokoliv, ale vždy bychom měli najít cestu sami k sobě. 
Odpovědi, které hledáme, stejně nakonec přijdou z našeho nitra. Z našeho srdce.




Taková autoterapie…

Usínám u nás v Nebi a z postele oknem nad hlavou, pozoruji hvězdy.
Hledám pohledem tu, která bude padat k zemi, abych vyslovila přání.
Probouzím se a tím samým oknem děkuji osudu či Bohu za přání, 
která mi plní i bez padajících hvězd.

Žiji  … a každý den prožívám jako DAR …



Než jsem odjela do našeho Nebe, psala jsem slova o „Pírku“.

Když jsem psala tento příspěvek, byla jsem hodně zlomená.
Proto můj odjezd do Nebe, proto má terapie Nebem.




A právě zde mi došlo, že jsem vždy říkala a psala věci, které jsem cítila. 
Strach a nepochopitelné obavy, přesně ty samé, které jsem už kdysi dávno prožívala, se objevily. 
A jen terapie Nebem mi řekla, že úplně zbytečně.




V den, kdy ke mně přilétlo pírko, měla moje dcera Kristýnka svatbu.




 Ať se stalo, děje či stane v našich životech cokoliv, nic na světě nezmění to, že jsem máma a mé děti jsou děti. 
A jen naše srdce ví, co skutečně cítí. 
Jen naše mysl zná dny, které jsme žili.
Jako korálky na niti vidím dlouhou řádku dnů, kdy jsem děti vedla životem.





Tady v Nebi …

Brouzdala jsem loukami …
Procházela jsem lesními stezkami…
Seděla při západu slunce ve vysoké trávě…
Ležela a pozorovala hvězdy….

Rekapitulovala jsem celý život.





Viděla momenty od prvních chvil jejich početí, až dodnes.

Viděla malou krásnou, krátkovlasou holčičku, sedíc pod třešní jednoho dvorku, kde jsme kdysi bydleli, jak plánuje svoji svatbu, až vyroste.

„Mami, jakou máš ráda barvu?“

„Meruňkovou…“

„Až se jednou budu vdávat, budeš mít meruňkové šaty a budeme spolu pít kafe…“

Slyším ta slova, jako by to bylo včera…



V ten velký den jsem neměla, ani meruňkové šaty, ani jsem neviděla ty svatební, mé dcery.

Ani jsem neměla tušení o svatebním dnu.

Některé plány odplují kamsi do neznáma…

Asi to tak prostě má být…





I když nám v danou chvíli puká srdce, bolí duše a hledáme odpovědi na spousty otázek… Vidíme nit navlečených korálků, všedních i nevšedních dnů. 
Hledáme padající hvězdy a ve vzpomínkách vidíme tolik, tolik, tolik chvil …






A za těmi všemi okamžiky a chvílemi je moment,
kdy skrze nebe přiletí pírko.

To, které  přinese odpověď.
A skrze ni posílám a přeji moře lásky…









24 komentářů:

  1. Věruško, kochám se tvými fotkami a vstřebávám tvoje slova. A rozumím. Díky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Marti, ze srdce děkuji za souznění.Přeji krásné a pozehnane letní dny.Verka

      Vymazat
  2. Přijdou chvíle, kdy rekapitulujeme svůj život, chceme některé věci brát tak, jak jsou. Napsala a fotkami doložila jsi to krásně. Mezi řádky přeci jenom cítím bolavé citlivé stále nezahojené místo v Tvé duši mámy.
    Klidný den, Věrko!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hanko, děkuji moc za Tvůj komentář.Máš pravdu.Týden je krátká doba... Všechno chce čas.Přeji hezké dny.Verka

      Vymazat
  3. Ach Věruško,chápu,že tě tahle zpráva tě nepotěšila:-0 Na druhou stranu,pokud si mladí, řekli ano jen se svědky da se to v dnešní době pochopit!Pokud,ale zapomněla dcera na vlastní mámu,je to podpásovka!Věruško,děti jednou pochopí, co a kdo je v životě nejdůležitější!Ještě, že na všechna trápení nejsi sama!Máš Petana,Carolinku,Nebe,nás blogerky,...Posílám 💛a objeti!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Ilonko, asi tak ... Nevím a ani neznám a je již nyní i bezpředmětné, kdo byl svědky obřadu. Ale rozhodně tam bylo mnohem více lidí. Mnohem více... Máma, která dala život a člověk, který ji vychoval na svatbě chyběl. Až čas přináší ty nejlepší a nejsprávnější odpovědi. Mnohdy však bývá pozdě ... Mrzí mě, že o celé události věděli i nejbližší, jako je moje máma...
      Asi mi samo podvědomí diktovalo slova v minulém příspěvku, kdy píši o tvarech, které se nikdy nezmění ...
      Já přeji jen to dobré a plnou náruč lásky. Vždyť jsem máma...
      Věrka

      Vymazat
  4. Věrko myslela jsem na Tebe a umím si představit, jak bolí mámu zklamání. Jak píšeš týden je krátká doba, ale určitě Ti pomohl. My mámy odpouštíme a snažíme se porozumět. Je to těžké. Moc Ti přeji abys s dcerou, třeba u hrnečku kávy, zase našla společnou řeč. Moc Ti to přeji. Mám Tě moc ráda a posílám obětí. Růža

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Růženko, děkuji za Tvé milé řádky. Celé naše bytí na této planetě je škola.
      Také Tě mám ráda a posílám obětí. Věrka

      Vymazat
  5. Věrko, to je příběh, který mne dojal k slzám. Naše dcera také plánuje svatbu a věřím, že se na ni podíváme. Moc by mne mrzelo, kdyby to tak nebylo, takže chápu co prožíváš. Zrovna dnes mi také probleskly vzpomínky na její narození, dětství a spoustu zážitků a fotek. Je mi jasné, že nevidět její ANO je strašně těžké a nevratné. Nevím, co ji k tomu vedlo, moc mne to mrzí. Na fotkách jste si hodně podobné, jako sestry. Věřím, že Ti Carolinka vše vynahradí.
    Přeji Ti šťastné dny v Nebi. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Dášo, psala bych lež, kdybych napsala, že mě to nebolí. Bolí. Sice méně než před týdnem, neboť jsem došla k spoustě poznání ...ale není možné mávnout rukou. Život není konzumní záležitost...
      Máš pravdu, byly jsme jako sestry. Často si nás i pletli, která jsme která... Kdybych uměla vrátit čas, nikdy bych už nechtěla být svému dítěti parťákem a kámošem... Máma má být vždy především mámou. A o to se snažím a budu snažit pro Carolinku předně.
      Přeji z celého srdce, ať vaše svatba je svatbou snů, skutečných snů. Věrka

      Vymazat
  6. Mila Verko,placi..my mamy davame lasku nepodminovanou.Srdce nam puka,ale musime jit dal.Vzdy kdyz je mi tezko,jdu k Vam na navstevu.A modlim se aby muj syn nasel zase cestu zpet.Na nasi ceste to neni jednoduche,nicmeme je to cesta dobra a dobrych mravu.Bojim se o nej.Trapim se.A Vam opet dekuji,Vase radky jakou ma skola.Skola zivota,ze vse ma smysl.Zvedam se poste...utiram slzy a jdu hledat Andely.Mejte se sedmikrasne.JP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jiřinko, děkuji za komentář. Nikdy bychom neměly zapomínat na něco moc, moc důležitého. Myslet i na sebe. Naslouchat řeči všedních dnů, protože on nám nespočetně krát dává signály...
      A když vezmeme v úvahu, že někdy se do toho guláše života zamíchá i lež, pak teprve vše dává smysl.
      Opatrujte se a mějte lepší a krásné dny. Věrka

      Vymazat
    2. A to prave neumim...a kdyz si udelam radost,dostavi se vycitky.Detstvi jsem mela hezke,rodice prisne,spravedlive,milujici.Ja jsem se vyskytla😂.Jen hezke dny.JP

      Vymazat
    3. Někdy se to člověk prostě musí naučit...jinak budou stále dokola chodit ty stejné problémy ...než chybu odstraní.

      Vymazat
  7. Milá Věrko, když před rokem odešla moje maminka, tak náhle a nikdo to nečekal, první co mě napadlo, když jsem slyšela ta slova z úst lékaře v telefonu, bylo:" Ne, maminka ne! Tolik jsem jí toho nestihla říci, na tolik věcí se zeptat. Teď už nikdy..." Tvoje dcera má ještě čas, má spoustu šancí. Teď si to neuvědomuje, přijde jí nejspíš, že to nespěchá. Jednou ji tohle všechno bude mrzet. A moc. Myslím na ni a v duchu ji posílám svá slova. Kéž ji andělé napoví. A ukáží jí cestu domů, za svou mámou. Ať jí pírka andělských křídel dovedou tam, kde čeká mámina náruč plná lásky. Ať ji duha vede správným směrem. Alena(modrý kvítek)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Alenko, čtu Tvé řádky po několikáté ... ze srdce za ně DĚKUJI. A nejen za řádky... Věrka

      Vymazat
  8. Milá Věruško, utírám si uplakané oči. Ty verše mě dostaly. Jako vždy krásná fota. babi Jířa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá babi Jířo, děkuji. Přiznám se, že dlouho jsem nečetla tak nádherný email, jaký jsi mi dnes poslala. Je tak krásný, že nevím, co psát. Napadá mě jen jedno: "díky Bohu, že Tě znám a že se naše cesty protnuly." Opatruj se a posílám hodně sil.
      Věrka

      Vymazat
  9. ..jen naše srdce ví, co skutečně cítí..
    ..jen naše mysl zná dny, které jsme žili..
    Toto je pouto..které vás navždy a přes všechno bude spojovat..
    Bohužel mezi vámi obrovská..přehluboká propast..
    Věrunko..dnes ne mezi řádky...ale v každém slovu cítím Tvou bolest..lítost..
    Moje milovaná bábinka nás vždy při různých rodinných sešlostech(jsme veliká rodina) vyzývala ke vzájemnému pochopení,porozumění,toleranci,úctě,pokoře a lásce..
    Nikdy jsem si to tak neuvědomila..dokud nepřišly mé "bolesti"..
    Velmi těžce nesla neshody,rozepře..tak jako já dnes..
    Žádná máma by se neměla skrz své děti trápit..
    Spoustu dětí na světě o mámě jen sní..
    ..touží po pohlazení..obejmutí..
    ..je mi moc líto..proč se tyto věci dějí..

    Kristýnko, snad jednou pochopíš..i Ty jsi přece..máma!!

    Moc na Tebe myslím Věrunko..do okna mi bliká hvězdička..
    ..a já v duchu šeptám přání..
    Prosím.."ať utiší se bolest v srdci jedné mámy.."
    Jana..❤ však už víš..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, vím ... A moc děkuji za vše... všem.
      Nebýt na světě bolestí, neznali bychom hodnotu radostí. Vše by mělo být v životě v rovnováze...
      Už v knize Velká máma na straně 100 je o tom více. V dopise jedné mámy...
      Věrka

      Vymazat
  10. Jak jsme naivní ve svých snech, jak moc my chceme a ti ostatní zůstávají pouze statisticky stát.
    Věru, pomohla ta terapie nebo to u srdíčka ještě píchá, já myslím, že to druhé je pravděpodobnější...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za Tvé řádky.Některé bolesti nevezme ani proud času.jediná cesta je vzájemné odpuštění,které stejně nezhoji rány hned.tady v Nebi je vše snazší.Přeji hezké dny i sny.Verka

      Vymazat
  11. Věrko, čtu tvůj článek už poněkolikáté a vždycky u toho brečím. Proč nám děti dávají poznat tolik bolesti?
    přeji Tobě i tvým láskám doma krásné dny. Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Majko,také mi tvář smacely slzy.veřejně a nahlas říkám,ze si to vůbec nezasloužím. Dokonce si myslím,ze si toto nezaslouží žádná máma.stačilo by na vteřinu,aby si jakákoliv nevěsta v tomto rozhodnutí představila sebe.není možné smést ze stolu 20 let života.a pokud si dotyčné nevěsty mysli,ze ano,pak je to velký omyl.tím gestem jsem nejen ja hodně pochopila.Verka

      Vymazat

Děkuji za vaše milá slova a čas. ♥ Věrka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...