Terapie Nebem ...

funguje a nezklame.

Může nás v životě zklamat cokoliv, ale vždy bychom měli najít cestu sami k sobě. 

Odpovědi, které hledáme, stejně nakonec přijdou z našeho nitra. Z našeho srdce.

Taková autoterapie…

Usínám u nás v Nebi a z postele oknem nad hlavou, pozoruji hvězdy.

Hledám pohledem tu, která bude padat k zemi, abych vyslovila přání.

Probouzím se a tím samým oknem děkuji osudu či Bohu za přání, 

která mi plní i bez padajících hvězd.

Žiji  … a každý den prožívám jako DAR …

Než jsem odjela do našeho Nebe, psala jsem slova o „Pírku“.

Když jsem psala tento příspěvek, byla jsem hodně zlomená.

Proto můj odjezd do Nebe, proto má terapie Nebem.

A právě zde mi došlo, že jsem vždy říkala a psala věci, které jsem cítila. 

Strach a nepochopitelné obavy, přesně ty samé, které jsem už kdysi dávno prožívala, se objevily. 

A jen terapie Nebem mi řekla, že úplně zbytečně.

V den, kdy ke mně přilétlo pírko, měla moje dcera Kristýnka svatbu.

 Ať se stalo, děje či stane v našich životech cokoliv, nic na světě nezmění to, že jsem máma a mé děti jsou děti. 

A jen naše srdce ví, co skutečně cítí. 

Jen naše mysl zná dny, které jsme žili.

Jako korálky na niti vidím dlouhou řádku dnů, kdy jsem děti vedla životem.

Tady v Nebi …

Brouzdala jsem loukami …

Procházela jsem lesními stezkami…

Seděla při západu slunce ve vysoké trávě…

Ležela a pozorovala hvězdy….

Rekapitulovala jsem celý život.

Viděla momenty od prvních chvil jejich početí, až dodnes.

Viděla malou krásnou, krátkovlasou holčičku, sedíc pod třešní jednoho dvorku, kde jsme kdysi bydleli, jak plánuje svoji svatbu, až vyroste.

„Mami, jakou máš ráda barvu?“

„Meruňkovou…“

„Až se jednou budu vdávat, budeš mít meruňkové šaty a budeme spolu pít kafe…“

Slyším ta slova, jako by to bylo včera…

V ten velký den jsem neměla, ani meruňkové šaty, ani jsem neviděla ty svatební, mé dcery.

Ani jsem neměla tušení o svatebním dnu.

Některé plány odplují kamsi do neznáma…

Asi to tak prostě má být…

I když nám v danou chvíli puká srdce, bolí duše a hledáme odpovědi na spousty otázek… Vidíme nit navlečených korálků, všedních i nevšedních dnů. 

Hledáme padající hvězdy a ve vzpomínkách vidíme tolik, tolik, tolik chvil …

A za těmi všemi okamžiky a chvílemi je moment,

kdy skrze nebe přiletí pírko.

To, které  přinese odpověď.

A skrze ni posílám a přeji moře lásky…

♥