Třešně, hrušky, léto ...

Letošní léto jsem nějak více fotila než vkládala na blog.

Spousta fotek bude zdobit 
Mámin kalendář 2019 - každý den je dar

♥

Sama sebe překvapuji, jak plnou mám SD kartu ve foťáku.

Tak sice trochu s křížkem po funuse, jak se říká,

ale přeci …

Téma třešně (či jiné ovoce) a bublanina



Ostatní zapomenuté fotky z karty budu vkládat průběžně.

Tak nějak by mi přišlo líto se s vámi nepodělit o tu červenou radost v podobě úžasného ovoce – třešní.

♥

Recept na bublaninu je zde:

4  ks vejce

1  dl rostlinný olej

1  dl mléko

150  g moučkový cukr

1  balíček vanilkový cukr

160  g polohrubá mouka

1  balíček prášek do pečiva

Vyšlehám 4 žloutky, 1 dl oleje, 1 dl mléka, 1 balíček vanilkového cukru, 150 g moučkového cukru.

Přidám postupně polohrubou mouku smíchanou s práškem do pečiva a nakonec sníh ze 4 bílků. 

Dobře promíchám a naliji na vymazaný a vysypaný plech. 

Pokladu třešněmi, v našem případě čímkoliv, co toto období nabízí. 

Peču v mírné troubě asi 20 minut (zkusím špejlí). Po upečení pocukruji.

A co se týká naší Nebeské třešinky. Ustála horka. Žízeň jsem jí uhasínala kdykoliv jsme v Nebi byli. Dokonce jsem ji dala velkou volnost a svobodu, sundala jsem jí síťku, kterou má kolem kmínku proti chuti vysoké zvěře.

Síťka je opět zpět, neboť náš Nebeský strom, moc chutnal našemu Bóbovi, resp. Bobině. Naštěstí jen z jedné strany a možná i za tu péči a lásku, jakou jí dáváme, se opět zmátořila a lístky opět se zelenají.

♥

Možná by i zmiňovaný recept na třešňovou bublaninu lahodil i lahodným hruškám.

Jak říkávala moje babička:

“za zkoušku holka nikdy nic nedáš…“

♥

Vůně hrušek, mi vždy bude připomínat, že prázdniny se chýlí ke konci.

Psala jsem nejednu ódu na radost, na téma hrušky.

Před nedávnem jsem ukazovala Carolince místa mého dětství.

Nechyběla ani stará hrušeň, pod kterou se rozprostíral žlutý, voňavý koberec plný sladkých, spadaných hrušek a bzučících vos a včel.

♥

Některé stromy odvál čas, ale v mých vzpomínkách budou navždy.

Vidím malou, okatou holku. Na nohou má  jarmilky bez gumičky uprostřed. Skáče mezi spadanými hruškami. Vyhýbá se bzučícímu nebezpečí. Stojí na jedné noze, jako čáp, opírá se rukou o starou hrušeň a volá na svoji kamarádku Lucku:

„Skáááákéééj za mnoúúú …. Je to tady v pohoděěěě …“

Byla to moje nejvíc, nejlepší kamarádka mého dětství ….

♥

 A ta cesta v kopečku pod hruškami …

moje nejvíc, nejlepší letní dobrodružství…

Krásný zbytek prázdnin všem

Věrka

♥